Otavská vinička

Když uhodí tuhé zimní mrazy, milovníci zimních sportů se radují, ale vinaři s obavami sledují teploměr. Nejhorší situace pro ně nastává v situaci, když se silná tlaková výše stabilně usadí nad severní Evropou, a začne k nám tlačit od severovýchodu suchý arktický vzduch. Pak bývají vrásky na čelech vinařů velmi hluboké. V těchto projasněných dnech totiž ranní teploty bez problému klesají hlouběji pod kritických -20°C. Rád bych upozornil na jednu důležitou okolnost, která tento nepříznivý klimatický jev provází, a o které se málo mluví a možná tedy i málo ví. Jedná se o velký rozdíl mezi teplotami, které se oficiálně uvádějí v meteorologických předpovědích i v meteorologických oficiálně naměřených hodnotách a teplotami, které ve skutečnosti přímo ohrožují naše rostliny. Všechny meteorologické stanice totiž měří tyto oficiálně uváděné teploty ve výšce 2 metry nad zemí. Jenže při nočním vyjasnění a za bezvětří, bývají teploty v přízemní vrstvě 0 až 2 metry nad zemí velmi nestabilní, přičemž směrem k zemi teploty klesají a těsně nad zemí jsou nejnižší. Rozdíl  teplot měřených těsně nad zemí a ve výšce 2 metry se obvykle během noci pohybuje okolo pěti stupňů Celsia, ovšem při sněhové pokrývce bývá tento rozdíl ještě větší a může dosáhnout rozdílových hodnot kolem 10°C!  Čili, když je ve dvou metrech nad zemí teplota -10°C, u země může být klidně i -20°C !

Většina prodejců révových sazenic a množitelského materiálu ve svých obrazových prezentacích odrůd a propagačních materiálech uvádí mj. i hodnoty odolnosti dané odrůdy vůči mrazu. Tyto informace o teplotní odolnosti by nám měly sdělit, jaký nejsilnější mráz ta která odrůda vydrží, aby pak byla schopna vyrašit z plodných (hlavních) pupenů na réví. Myslím si, že tyto hodnoty teplotní odolnosti je však nutno brát s velkou rezervou. Důvody jsou zhruba tyto:

- pochybuji, že šlechtitelé nových odrůd, zejména ti z Východu, mají dostatečné podmínky k tomu, aby dokázali tyto údaje objektivně stanovit a ověřit je na základě dlouhodobých pozorování a měření

- odolnost hlavních pupenů k mrazu se v průběhu zimy mění a s blížícím se jarem postupně klesá, přičemž silně nalité pupeny v předjaří už ztrácejí své původní mrazuodolné schopnosti zásadním způsobem

Ale abych se vrátil k původnímu tématu, ochrany našich révových keřů proti mrazu. Může nastat situace, že pěstitel si pořídí a zasadí novou odrůdu, ta mu zdárně vyraší a úspěšně přežije svůj první vegetační rok. Pak přijde prvá zima a s ní i pořádné mrazy. Pěstitel si zjistil, že jeho mladý keřík  nové odrůdy by měl zdárně odolávat mrazům až do -23°C. A protože v uplynulé zimě byly naměřeny největší mrazy přibližně jen -18°C, pěstitel s optimistickou nadějí očekává nástup jara, až se jeho mladý keřík opět zazelená. Ale on začít rašit nemusí. V uplynulé zimě se totiž mohl udát následující nepříznivý souběh okolností:

- nejsilnější zimní mrazy udeřily až koncem února, po předchozím dlouhém relativně teplém období s vlídnými, téměř jarními teplotami, které se i v noci  držely nad nulou

- následné mrazivé období s jasnými a bezvětrnými nocemi trvalo několik dní

Pak tyto okolnosti mohou zapříčinit, že mladý keř úplně zmrzne a pěstitel se jeho zazelenání vůbec nedočká. Příčinou byl právě vysoký mráz u země, který zde byl mnohem silnější, než oficiálně naměřených -18°C a který na rostlině zlikvidoval všechna plodná očka. Ta byla díly předešlému teplému počasí již ve značně pokročilém stádiu vývoje. Pokud podobná situace s vymrznutím plodných oček réví (oček na tažních ) nastala u starších keřů, tak se tolik špatného neděje. Réva má totiž proti zmrznutí vybudovaný účinný obranný systém v podobě sekundárních, záložních oček, která jsou ukryta v povrchových partiích staršího dřeva, tedy na kmínku, na kordónových ramenech a podobně. Tato zakrnělá záložní očka mají vyšší mrazovou odolnost, než očka hlavní, takže keř v případě potřeby dokáže vymrzlá hlavní očka nahradit a vyraší z oček záložních. Problém je však u sazenic a mladých keřů, neboť mladé rostliny nemají tato záložní očka ve starém dřevě ještě k dispozici. Záložní očka se u nich vyvíjejí postupně až v následujících letech. Proto mladý keřík, kterému zcela zmrzly pupeny, obvykle ještě určitou dobu živoří, jeho kořeny se snaží pumpovat mízu do nadzemní části a nastartovat rašení, ale zde již bohužel není zdroj, odkud by se nové letorosty mohly vyvinout. Takový keřík obvykle z řezných ran normálně slzí, ale neraší a po několika měsících stagnace zahyne.

Chytří vinaři však vymysleli celkem jednoduchou pomůcku, která jim pomáhá mladé keře před silnými přízemními mrazy uchránit. Stačí zabránit styku nadzemní části rostlin s přízemním ledovým vzduchem a zajistit, aby pupeny a mladé dřevo byly bezpečně ukryté v teplejším prostředí. Mnohdy stačí jen nepatrný rozdíl teplot, který rozhodne o budoucím osudu rostlin. A nejjednodušší metodou, jak takovou ochranu zajistit, je ukrytí nadzemní část rostliny pod zem. Pod povrchem země je teplota vždy o několik stupňů vyšší, než jsou teploty těsně nad zemí a to zejména v době největších teplotních poklesů, které nastávají přibližně při rozednívání.

Ukrajinští a ruští pěstitelé tuto podzemní zahrabávací metodu aplikují opravdu důkladně. Už koncem podzimu, ještě než půda promrzne, ohnou celou nadzemní část révových keřů do vodorovné polohy, položí je do vyhloubené strouhy a celou ji zasypou zeminou. Aby bylo možno kmínek keře ohnout, aniž by praskl, musí být tenký a pružný, takže je nutno této metodě uzpůsobit i způsob řezu a tvarování keřů. Naštěstí u nás podobné dlouhotrvající mrazy nebývají pravidlem , takže zakopávat celé keře pod zem není nutné. Stačí k patě keře navrstvit (nakopčit) kopeček hlíny (růvek), do kterého se ukryje spodní část kmínku nebo nadzemní části rostliny. Mnohdy i postačí k patě keře nahrnout hromadu sněhu, protože i sníh má překvapivě také slušné tepelně – izolační vlastnosti. Všechny ukryté části rostlin pak mají mnohem větší šanci na přežití mrazů, než části, které jsou vystaveny přímému působení mrazivého vzduchu. Na jaře, obvykle od druhé poloviny března, kdy již silné mrazy nehrozí, stačí hliněné růvky rozhrnout a umožnit rostlinám, aby se jejich pupeny mohly přirozeně rozvíjet.

Letos jsem preventivně do hliněných protimrazových růvků ukryl celkem 25 svých mladých keříků. Jedná se o nové vzácné odrůdy, o které bych nerad přišel. Kdybych tohle puntíčkářské zakrytí neudělal, určitě by letos mrzlo, až by praštělo. Protože jsem si s tím ale dal takovou práci, tak podle zákona schválnosti mrznout letos samozřejmě nebude. Ale to nevadí, štěstí přeje připraveným.

K vytvoření symetrických a nerozsýpavých růvků jsem si vypomohl plastovým pletivem, ze kterého jsem si nožem nařezal pásy dlouhé 1,25 metru a široké 30 cm. Z pásů jsem pomocí vázacích drátků vytvořil jakési "přidržovací obruče", které po vyplnění zeminou vytvořily kolem kmínků tepelně izolační bandáže válcového tvaru. Zemina je ve válcích pevně usazena a nerozsypává se do okolí. Uvnitř válců je bezpečně ukryta celá nadzemní část původních řízků i navazující část mladého kmínku s pupeny, ze kterých mohou keříky na jaře bez problému vyrašit. V reálu to vypadá takto:

V popředí je růvek válcový, v pozadí klasický

Zeminu pro výplň ohrádek beru z těsného okolí                    Zelený komínek nad růvkem je plastová chránička

                                        proti okusu zvěří