Otavská vinička

Proti vosám celkem nic nemám. Sice bývají často protivně zvědavé a mnohdy až drzé, hlavně když někde ucítí vůni cukru anebo něčeho, co s cukrem úzce souvisí. Dokonce bych jim i toleroval, že občas, když se cítí ohroženy, hbitě do nás vrazí žihadlo a vmáčknou trochu jedu. To aby nás to pořádně zabolelo a abychom si příště dali větší pozor, kam si sedáme. Pokud vím, vosa normálním píchancem nikoho nezabije, jenom vyleká a pořádně naštve. Hlavně je třeba při cumlání lízátka příliš nezývat a v parných letních dnech nad orosenou sklenicí piva oči slastně nemhouřit, ale raději je pořádně otevřít. I když máme vosy rádi, občas se stane, že v nutné sebeobraně nějakou tu vosu zaplácneme. Tudíž na straně vos jsou ztráty na životech mnohem větší, nežli na naší. A proto by vosy na nás mohly mít větší vztek, než my na ně. Ale nemají. Takže je to celkem tolerantní hmyz.

Na vosách mi akorát trochu vadí, že když se s vypětím všech sil (= náhodou) podaří nějaký ten hrozen, či jiné ovoce, klopotně vypěstovat a užuž to vypadá, že se konečně nachýlil dlouho očekávaný okamžik, kdy chvějící se rukou drahocenný sládnoucí výpěstek z větvoví utrhneme a do úst dychtivě vložíme,  přiletí si odněkud přičinlivé vosí komando a my vložíme prd! Tak to tedy ne, milé vosy. Kdo nepracuje, ať nejí!, učívali jsme se v ZDŠ. A vy, pokud vím, jste nepracovaly, alespoň tady ve vinohrádku jsem vás na žádné pěstitelské brigádě dosud neviděl. Takže tady máte šmitec!

..  ..   ..

A teď trochu vážněji. Ne každá odrůda je pro vosy stejně atraktivní. Přednostně bývají napadány ty se slabou slupkou a specifickou vůní, která je pro člověka prakticky nepostřehnutelná, ale vosy ji ze svého pohledu vnímají jako silné lákadlo. Podle mých pozorování nerozhoduje o vosích preferencích výhradně absolutní stupeň cukernatosti, ale hlavně tato vosám atraktivní vůně. Proto se mnohdy pustí do momentálně méně sladších odrůd, ale pro ně voňavějších. Ovšem když vosy přijdou o své primárně vyvolené hrozny, vrhnou se postupně i na ty, které byly dříve přehlíženy. Pokud nenajdou v okolí jiný zdroj pohodlné sladké potravy, vezmou zavděk vším ovocným, co obsahuje cukr. Myslím, že neexistuje taková odrůda, která by si před vosami mohla být absolutně jistá. Dřív nebo později si ji najdou a začnou hodovat. 

Jako ochranu proti vosám a také i ptactvu jsem po dlouhém rozvažování a přiznám se, že nerad, použil síťované návleky na hrozny. Je to sice dokonalá komplexní ochrana, ale její zásadní nevýhodou je pracnost, která mě odrazovala. Ale nic lepšího mě bohužel nenapadlo a tak jsem se pod hrozbou ztráty podstatné části úrody nakonec musel podvolit. Je třeba každý hrozen obalit zvlášť, což chvilku trvá, odhaduji, že přibližně minutu - dvě, někdy i více podle toho, jak je daný hrozen přístupný. Krom toho je potřeba předem vyrobit návleky, ale ty naštěstí zůstávají k dispozici i pro příští sezony, takže se jedná pouze o prvotní časovou investici. Myslím, že tento způsob ochrany budu schopen v budoucnu aplikovat u všech stolních odrůd. Horší to bude s moštovými, kde by byla pracnost neúměrná, protože hrozny jsou malé a je jich velmi mnoho. Tady ještě budu muset zapracovat na jiném způsobu ochrany.

Ochranné sáčky jsem si vyrobil z nekonečného síťovaného rukávce. Tyto rukávce se používají u velkoproducentů zeleniny například pro malospotřebitelská balení brambor, cibule a jablek. Výroba plastových ochranných návleků mi jde celkem rychle, používám k tomu jako pomůcku větší trychtýř, kterým rukávec provléknu a postupně popotahuji, podle požadované délky návleku. Stažený konec rukávce za zúženým koncem trychtýře pevně omotám vázacím drátkem a pak jej stačí už jen odstřihnout a obrátit naruby (spodní část návleku se tím rozšíří). Tím je návlek hotov a připraven k použití.