Jdi na obsah Jdi na menu
 


Část 1. Teoretický úvodník

9. 3. 2017

Před třemi lety jsme si s kamarádem Mirkem krátili dlouhou nudnou zimu tím, že jsme nezávisle na sobě konali pokusy s výrobou vlastních štěpovaných sazenic. Naší snahou bylo, aby připravené podnožové řízky nejprve pevně srostly s roubem a pak i zdárně zakořenily. Každý z nás tento úkol řešil "po svém". Mirek, jak u něj bývá zvykem, na to šel téměř vědecky, vše důkladně nastudoval a vyrobil si k tomu elektronicky ovládanou ohřívací aparaturu, pomocí které se snažil nasimulovat podobné podmínky, které jsou používány u profesionálních producentů. Já, známý spekulátor a lenoch, jsem do toho rozhodně nehodlal investovat tolik času a úsilí jako Mirek. Rozhodl jsem se tedy pro vlastní "studenou cestu". Předpokládal jsem, že mi podnože s rouby srostou i bez přídavného ohřevu a že k tomu budou stačit teploty, které panují u nás doma v kuchyni nad spíží a ledničkou, což je tradiční místo, kde k nelibosti manželky každoročně a celkem úspěšně zakořeňuji řízky…

Původní představy byly optimistické, avšak výsledky nevalné. Ačkoli jsem to zkoušel několika různými způsoby, které zde z úcty k drahocennému času čtenáře nebudu šířeji popisovat, rouby s podnoží mi nechtěly za žádnou cenu korektně srůst.

 

a-kopulace-3.jpg

 Příprava spojení podnožového řízku s roubem - anglická kopulace

 

Na styčných plochách se po delší době srůstu vytvořily maximálně jen drobné korové kalusy, ale dřevo se nikdy vzájemně nespojilo a nesrostlo. Takže u mne propadák. Překvapením však bylo, že k uspokojivým výsledkům nedošel ani kolega Mirek, přestože u něho byly předpoklady k úspěchu rozhodně lepší, než u mne. Něco bylo špatně. Ale co? Z těchto pokusů jsem si odnesl poznatek, že révové dřevo řízků srůstá velmi neochotně a potřebuje k tomu dodržet přesný technologický postup, jehož veškeré potřebné detaily jsme neznali. Stále mi však vrtalo hlavou, jakpak to asi dělali naši předci, kteří koncem 19. století začínali válčit s révokazovou kalamitou a kteří tenkrát ještě určitě neměli tolik zkušeností se štěpováním révy (k němuž předtím v podstatě nebyl důvod) a neměli k němu ani vhodné technické prostředky, které běžně můžeme využívat dnes, například teploměry, termostaty, spínací relé, topná tělesa, atd. … 

V profesionálních velkovýrobních podmínkách se štěpování na odolné podnože provádí ustáleným postupem a klíčem k úspěchu je zejména časově řízená teplotní stratifikace roubovanců ve vlhkém prostředí s optimálním Ph. Kompletní postup probíhá přibližně v následujících fázích:

  • odběr podnožových řízků a řízků ušlechtilých odrůd (časově spadá do závěru roku)
  • roubování (zimní období roku ÷ předjaří)
  • teplotně řízená stratifikace roubovanců ve vlhkém prostředí (předjaří)
  • srůst podnože s roubem (předjaří ÷jaro)
  • venkovní výsadba roubovanců do révové školky (pozdní jaro)
  • zakořenění a jednoletý vegetační cyklus sazenice (léto ÷ podzim)
  • podzimní vyorávka a uskladnění (podzim)
  • distribuce k zákazníkům (podzim, jaro)

Od okamžiku, kdy jsou z matečných keřů nařezány a odebrány řízky, až do okamžiku prodeje hotových sazenic zákazníkům tedy uplyne přibližně jeden rok až rok a půl. Tímhle efektivním způsobem to ale asi před více než stoletím průkopníci metody roubování evropských odrůd na americké podnože přece nemohli dělat. Alespoň ne v počátcích, než bylo dostatečně a přesvědčivě prokázáno, že tato metoda je jako jediná v boji proti révokazu účinná. Myslím si tedy, že oni museli zkoušet roubovat na již důkladně zakořeněné podnože, které rostly na konečném místě ve vinici. V takovém případě je totiž ujímatelnost štěpů podstatně spolehlivější a na rozdíl od řízků roubovaných "v ruce" k tomu není třeba vytvářet ony umělé specifické podmínky.

Jak jsem zmínil v úvodu, od doby mých prvých nesmělých pokusů vypěstovat si vlastní sazenice uběhly tři roky. Mezitím se mi začala vinička zvolna plnit novými přírůstky, až to postupně došlo do stádia, kdy k výsadbě zbývají už jen poslední volná místa v její horní části. Zde je však nejméně kvalitní půda. Při vyschnutí je velmi tuhá a vrstva kvalitnější ornice na téměř nepropustném podloží je tenká. Navíc v těch místech před časem rostly staré ovocné stromy, které jsem vykopal, abych uvolnil místo révě. Půda zde tedy bude i vyčerpaná a na živiny chudá. Co s tím? Pracně kopat hluboké brázdy a vyměnit v nich zeminu za novou? Safryš – to je moc práce! Navíc není čas a ještě k tomu ta lenost! A jak jsem tak o tom dumal, dostal jsme nápad to vyřešit jinak, netradičně: u baráku mi přece roste americká podnož ES15-53, dar přítele Bred-ika. Roste jako divoch, je to taková "Adéla ještě nevečeřela". Oproti poblíž rostoucí Binově, což je klon známé, středné vzrůstné podnože SO4, je odhadem 2÷3 x vitálnější. Šlahouny mívá jak "trubky od záchoda" a utlačuje vedle rostoucí keře jako nenažraná krakatice. Tak holka, konečně mám pro tebe užitečné uplatnění, abys mohla předvést, co dokážeš. Půjdeš do "betonu"!  A na tebe naroubuji slaborůstné mošťáky, jejichž kořeny by v něm jen útrpně živořily.

Plán je zhruba následující:

  • jaro 2017: zakořenit řízky podnože ES 15-53
  • jaro 2017: tyto podnožové sazenice vysadit do čtyřlitrových kontejnerů
  • léto 2017: dle síly letorostů z podnoží na ně buď naroubovat odrůdy anebo to odložit o rok
  • zima 2017/18: přezimování sazenic v kontejnerech

Optimistická varianta: vysazení roubovaných sazenic do viničky na jaře 2018

Realistická varianta: vysazení roubovaných sazenic do viničky na jaře 2019

Karastrofická varianta: pokus ztroskotá z důvodu neočekávané události(-í)

Cíl:           - vyrobit si vlastní štěpované sazenice

                - vyzkoušet podnož ES15-53 v těžkých půdních podmínkách

                - porovnat vlastnosti pravokořenných a štěpovaných keřů shodné odrůdy

 

Tolik tedy smělé úvahy a plány. Další dění a reálné výsledky pokusu zde budu uveřejňovat postupně reportážním způsobem, ať to dopadne, jak to dopadne.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

plan prestepenia

(stan, 8. 4. 2017 23:58)

Ja by som vas plan popisany v clanku radsej modifikoval. Sadil by som kupene hlavy napr na 125A a az po ich zakoreneni na finalnom mieste - po 1 roku ich prestepil na inu odrodu. Takto som to robil predosly rok-dva aj ja. Takyto postup je jednoduchsi a predpokladam, ze takto nove odrody aj rychlejsie nastupia do plodnosti.

Re: plan prestepenia

(Zdenek, 10. 4. 2017 9:06)

Díky za Váš názor a radu. Radíte mi pro daný účel využít typovou odvědčenou podnož. Váš postup by byl určitě jednodušší a rychlejší. Jenže já si chci otestovat právě podnož neznámou, kterou mám doma a která se mi dosud jeví velmi zajímavě. Vím, že se nechovám jako klasický vinař, jehož primárním cílem je kvalitní úroda a kvalitní produkt ve sklípku, dosažený cestou maximální efektivity a raciálnosti. Já jsem hračička, kterého baví dělat růsné blbosti a skopičiny, při kterých by si zkušení vinaři určitě ťukali na čelo. V daném případě mi jde o dvě věci: zkusit si vypěstovat "od píky" vlastní štěpované sazenice z materálu, který mám doma a to bez potřeby nějakého složitějšího technického zázemí a dále vyzkoušet, jak se budou chovat středně vzrůstné odrůdy ve špatné půdě na velmi bujné podnoži.

reva v tazkej pode

(stan, 8. 4. 2017 23:50)

Riesil som vlani dost podobnu ulohu. Sadil som v tazkej ilovitej pode nedaleko silnerastucich stromami - ceresna, gastan, diva jablon. Mal som skusenost, ze reva tam rastie velmi slabo. Myslienka bola nerobit specialnu pripravu pody, ale zvolit silnerastucu podnoz. Zvolil som Kober5B. Sadil som jar 2016 asi 15 hlav. Na moje prekvapenie rast za cely rok bol velmi slaby cca 30cm !! Hodne som rozmyslal a hladal, ze v com moze byt problem. Vlani hojne prsalo, preto som len velmi zriedka polieval. Ale hladal som info o podnoziach znova a nasiel som clanky kde sa do tazkej pody doporucuju ine podnoze ko 5B, napr. 125A alebo dokonca SO4. Ja som casto pouzival Kober 125A v lepsich podmienkach, len pre najhorsie som dal 5B. Teda vyzera, ze silne rastuca podnoz ( 5B takou urcite je ) nie je zarukou dobreho rastu v tazkej pode. A 125A mi rastla celkom dobre - ale v lepsich podmienkach.... Podobne som mal pravokorenne odrody Konzul a Sfinx - ktore su hodnotene ako velmi (az extremne silne ako Talizman) rastuce mi v zlych podmienkach rastli velmi slabo a mali aj chorobu a priznaky vyzivovych nedostatkov na listoch.
Preto som tento rok sadil este v tych najhorsich polohach nove hlavy na 125A.

Re: reva v tazkej pode

(Zdenek, 10. 4. 2017 8:47)

Na ono inkriminované místo s horší hutnou půdou jsem do vedlejší řady už předloni zkušebně vysadil 4 keře pravokořenné Marquette. To je odrůda, která u mne o kousek dál v normálné půdě roste velmi bujně a neuspořádaně (silně zahuštěné keře a šlahouny všemi směry). Na onom horším stanovišti tato odrůda ve dvou uplynulých sezonách vytvářela standardní přírůstky, podobné, jaké bývají u středně vzrůstných odrůd v běžných půdách. Proto jsem se rozhodl pro toto řešení a obě středně vzrůstné bílé moštové Solaris a Platovskij naštěpovat na silně vzrůstnou podnož ES15-53, která má podobné geny, jako Marquette. Samozřejmě že to beru jako experiment, který když se nepovede, mohu napravit a půdu pod keři dodatečně, i když poněkud pracněji, vyměnit.

Přiznám se, že nemám dlouhodobé zkušenosti s bujně rostoucími odrůdami na drátěnce. Nevím, jestli se za několik let (5÷10 ?) jejich růst uklidní nebo bude naopak stále silnější. Jedno vím ale jistě, že mnohem příjemnější na údržbu jsou méně vzrůstné keře, než keře růstově vitální. A nové interspecifické odrůdy, které mají v sobě geny jiných druhů révy, než evropské, inklinují obecně k silnému růstu. Proto z dlouhodobého hlediska je možná výhodnější, v určitých případech jejich vzrůstnost dílče omezit, například tím, že jim nedopřejeme zcela ideální půdní podmínky. Pokud by byl jejich růst příliš slabý až neduživý, v záloze jsou ještě různé růstové stimulátory. Což je další potenciální oblast mého amatérského "výzkumu" :-).