Nero
Nero je spolehlivá modrá univerzální odrůda. Lze ji pěstovat jak pro přímý konzum, tak i pro výrobu moštu a červeného vína, což úspěšně činí například můj kamarád z Jičína. Já mám Nero vysazeno na dvou stanovištích, jeden starší keř mi roste na zahradě mezi stolními odrůdami a druhý jsem v roce 2016 vetknul do řady mezi Regenty a Marquett-y, tedy do společenství odrůd moštových ve viničce. Nero patří mezi mé oblíbence, je to sympaťák. Když jsem napsal, že jde o odrůdu spolehlivou, tak to neznamená jen pravidelnou plodnost, ale hlavně, což podtrhuji, že snadno nepodléhá plísňovým chorobám. Nepamatuji, že bych od roku 2008, kdy jsem si jej vysadil, na něm někdy řešil nějaké plísně. (Doufám, že mne má děravá paměť neklame).
Bobule jsou v porovnání s tržními stolními odrůdami celkem malé, při srovnání s moštovými zase relativně velké. Dozrává brzy, mezi modrými odrůdami v prvé vlně a to v mých chladnějších podmínkách znamená přibližně do poloviny září. Jako určitý nedostatek bych zmínil slabší růst na vlastních kořenech a zvýšenou citlivost na nedostatek vláhy. Je náročnější na vyvážený přísun minerálních prvků s vyšším obsahem hořčíku, než běžné odrůdy. Při jeho nedostatku to dává najevo výraznými chlorotickými projevy na starších listech.
Chuť dužiny je příjemná harmonická, bez specifických příchutí, taková, řekl bych 'normálně standardní'. Vzhledem k menším bobulím, mohou u některých z nich v ústech vadit tvrdá semena. Podle mého názoru je to odrůda velmi vhodná pro začátečníky a pěstitele s dosud nevyhraněným názorem a směr vlastního směřování. Neplatí však, že každý pěstitel Nera musí nutně patřit do této pěstitelské skupiny, ba naopak.
Pro vosy a hmyz jsou dozrávající hrozny Nera neodolatelným lákadlem. Jsou jimi doslova posedlé. Pokud není v dosahu jiná dostupnější sladká potrava, nepomohou ani mé ochranné plastové síťky. Sršni se na ně zuřivě vrhnou, svými mohutnými kusadly do nich prokoušou otvory a vytvoří snadný přístup i ostatním nezvaným hodovníkům.
(aktualizace 10/17)
Fotografie
