Jdi na obsah Jdi na menu
 


O zdi

8. 2. 2018

Zeď je v našich končinách pro révu požehnáním. Kdo má jižní zeď, nechť pěstuje révu! A to i ten, který žije v nevinařské oblasti a na pěstování révy by za normálních okolností ani nepomyslel. Myslím si, že u každého domu, který má vhodnou zeď, orientovanou přibližně jižním směrem, by měla být vysazena réva. Když zde vysazena není, je to škoda, možná i hřích. Být všemohoucím, takový hřích bych odpouštěl snad jen obyvatelům horských osad, rozhleden a telekomunikačních vysílačů!

Nejlepší je zeď kamenná. Zateplovací desky z polystyrenu či skelné vaty nám při pěstování u zdi moc nepomohou, ale například zmíněný kámen, či beton, plná cihla a další stavební materiály se špatnými tepelně-izolačními vlastnostmi jsou pro naše smělé vinařské záměry požehnaným materiálem.  Takováhle zeď totiž krásně tepelně "dýchá" a funguje jako tepelný akumulátor. Přes den zvolna naakumuluje okolní teplo, které v noci postupně uvolňuje zpět do okolního prostoru. Tím vyrovnává a eliminuje výrazné teplotní výkyvy, které réva nemá ráda. Réva totiž pochází totiž z jižních přímořských oblastí, kde mezi dnem a nocí nevznikají tak velké tepelné a vlhkostní rozdíly jako tady u nás, v evropském vnitrozemí. Významné je to zejména na jaře, přibližně od poloviny dubna a v květnu, když réva naraší, ale s nočním vyjasněním dochází k poklesům teplot pod bod mrazu. Uvedený problém s jarními mrazíky se podle mých pozorování projevuje hlavně v západní části naší republiky. Nezateplená zeď dokáže v takovém případě až do vzdálenosti několika desítek centimetrů vyzařováním tepelné energie udržet teplotu vzduchu o několik stupňů vyšší, než která se vyskytuje ve vzdálenějším okolí. Samozřejmě, se vzdáleností od zdi pozitivní efekt ohřevu klesá, ale mnohdy je ve hře pouhý jeden jediný stupeň celsia, který rozhoduje o úspěšnosti celé pěstitelské sezony. Narašená réva totiž jakýkoli pokles teploty pod bod mrazu nesnese a zelené části jejích letorostů zmrznou, včetně okvětí. Ověřil jsem si, že za bezvětří a při poklesu venkovní teploty na nulu, se ve vzdálenosti přibližně 30 cm od omítnuté štítové zdi naší kamenné stodoly teplota pohybuje vždy přibližně o 2÷3 °C výše. Běžné nejčastější jarní mrazíky, nebývají obvykle větší, než je uvedený rozdíl.

Zeď významně pomáhá nejen na jaře v období mrazíků, ale i v průběhu hlavní vegetační sezony. Réva se vždy snaží směřovat čepele listů kolmo proti zdroji světelné energie, aby jí zachytily co nejvíce. Tím se na vnějším povrchu keře vytváří celistvá listová plocha. Mezi touto vnější listovou plochou a zdí vznikne téměř uzavřený prostor s vlastním mikroklimatem. V průběhu roku u nás ve středu Evropy panuje většinou mírně větrné počasí. Je charakteristické tím, že ve dne různě pofukuje vítr, který proniká i pod tuto listovou plochu a přináší sem okolní teplo. Zeď se tím během dne otepluje. Významně pomáhá samozřejmě i přímé oslunění, pokud k němu dojde. Večer se však zpravidla vítr uklidní a proudění vzduchu pod listy zcela ustane. Teplota vzduchu po západu slunce rychle klesá, zejména při vyjasnění, ale zeď začne uvolňovat do vnějšího prostředí naakumulované teplo. Je překvapivé, jaké ty 2-4(?) stupínky celsiovy, o které se nám každou noc náš keř více nahřeje, mají pozitivní vliv na rychlost dozrávání. Mám odpozorováno, že stejné odrůdy rostoucí u zdi jsou zralé přibližně o 2 až 3 týdny dříve, než odrůdy vysazené volně. Pokud vezmeme v úvahu, že produktivní vegetace révy v nevinařských oblastech trvá přibližně jen pět měsíců, tak oněch 14 dnů z této doby činí znatelných 10%. Deset procent navíc a prakticky zadarmo! Cukry se v hroznech tvoří až v samotném závěru vegetačního cyklu a tudíž je závěr sezóny a počasí panující v tomto období pro kvalitu sklizně stěžejní. Mnohdy se stane, že nám chybí právě onen týden až dva, abychom mohli být s kvalitou úrody zcela spokojeni. Zeď nám umožní delší a kvalitnější dozrání hroznů anebo z jiného pohledu nám naopak termín sklizně významně uspíší, což je také vítané. Kdo má zeď, posouvá se s ní o pořádný kus směrem k pomyslnému jihu, někdo třeba někam k moravským Valticím, jiný skoro až do vysluněného Toskánska.smiley

V rámci tohoto stavebně-tepelného filosofování, bych se ještě rád stručně zmínil o pozitivním vlivu zastavěných aglomerací. Mezi budovami bývá v průměru vždy o něco tepleji než v přírodě a na volných prostranstvích. Projevuje se zde efekt sníženého vzdušného proudění, tepelné ztráty z budov, schopnost tepelné akumulace budov a staveb, vliv zvýšených exhalací, dopravního ruchu, atd. To vše má dopad na absolutní nárost teplot i snížení denních teplotních výkyvů. Pro zajímavost - celoročně nejteplejším místem v naší zemi není například Znojmo ani Mikulov, ale centrum Prahy. Zde je vlivem činnosti člověka naakumulováno nejvíce tepla. Takže nepěstujme révu v polích a zahradách kdesi v dáli na záhumence za vsí. Vysazujme si ji hlavně před domem, na dvorku, u stodoly, ale hlavně co nejblíže k našim obydlím, a zde všude tam, kam to jen jde a kam se nám vejde. Když na ní od jihu přes den zasvítí sluníčko, bude jí zde v našich prochladlých končinách úplně nejlépe. 

Není ale všechno zlato, co se třpytí, jak se říká. A proto i zeď, využitá k pěstování révy, přináší jistá negativa. Příčinou je právě ona zhoršená ventilace vzduchu pod listovou stěnou, tedy mezi zdí a vnějším povrchem keře.  Večer a v úvodu noci se s rychlým poklesem teplot zvyšuje relativní vzdušná vlhkost a dochází ke kondenzaci vodních par. Tam, kde bývá vlhko a teplo, objeví se plíseň. U révy představuje vysoká vzdušná vlhkost, teplo a slabé vzdušné proudění živnou půdou pro intenzivní rozvoj padlí révového. Padlí bývá u révových keřů, rostoucích těsně vedle zdí asi největším pěstitelským oříškem. Pokud vlivem deště nebo vysrážené rosy dojde k přímému a dlouhodobému ovlhčení nebo smočení povrchu listů či hroznů, snížená vzdušná ventilace podél zdi zapříčiní podstatně delší časovou expozici vody na povrchu rostlin, než je tomu u rostlin vysazených na volném prostoru, které vítr dokáže osušit mnohem rychleji.  Tím se vytvoří příhodné podmínky pro vniknutí dalších houbových patogenů do povrchu rostliny, například plísně révové či šedé. Takže toto jsou ona pěstitelská rizika zdí. Můžeme je však významně eliminovat. Způsobů se nabízí několik.  Tím hlavním je výběr vhodných odrůd, které jsou méně citlivé k houbovým chorobám, se zvláštním přihlédnutím na zvýšenou odolnost k padlí. Dalším účinným nástrojem je údržba listové stěny v nezahuštěném stavu, zejména v zóně hroznů. Je třeba zajistit, aby proudící vzduch mohl pronikat, byť v omezené míře i pod listovou plochu, což zajistíme občasným a citlivým protrháním listů v místech, kde se vzájemně překrývají a vytvářejí tím kompaktní plochu.  Je vhodné, aby listová stěna nebyla ucelená, ale byly v ní vytvořeny mezery a volná místa. A nakonec k úplné dokonalosti si dopomůžeme vlastním aktivním přístupem, zahrnujícím pravidelný zdravotní dohled nad révovými keři, uplatňovaný zejména v nepříznivých klimatických obdobích. Jestliže zjistíme problém, pak je třeba bezodkladně provést cílenou protiplísňovou ochranu za použití vhodných ochranných prostředků. Škoda, že naši předci byli tak hloupí, či spíše neprozíraví, když z na evropský kontinent z Ameriky přivezli infikované sazenice té jejich takřka bezcenné a mizerné révy. Zavlekli sem takto padlí, révokaza a nakonec i plíseň révovou, peronosporu. Můžeme jim teď za to sice nadávat, ale bohužel, je nám to už plat prtné. Pokud by k tomu nedošlo, ty nejhorší plísně, které nás trápí a každoročně ničí úrodu, by se u nás nevyskytovaly a my bychom dnes mohli u svých zdí a zídek pěstovat hrozny takřka bezstarostně a bez větších potíží. Nemuseli bychom řešit, jaký utrejch honem namíchat do postřikovače a jestli si jím nezašpiníme novou fasádu. Ale to je jen takové kdyby…

No, koukám, že jsme tohle své zimní mudrování, vyvolané dlouhými nudnými večery a doprovázené pěstitelsko-abstinenčními příznaky, nezakončil příliš vesele. Asi jsem to měl sepsat obráceně. Napřed upozornit na všechna negativa zdí a jejich převažující pozitiva patřičně vychválit až v optimisticky vygradovaném závěru. Prostě, ten první, budovatelsky naladěný odstavec článku, měl být úplně na jeho konci. … Jenže pak by zase hrozilo, že většina čtenářů obráceně sepsaného článku, vyděšena deprimujícím úvodem, by k radostnému závěru vůbec nedočetla. Tak nevím. No nic. Jisté je, že tímhle přemítáním o zdi, jsem sice nic převratného nevymyslel a opakuji jen známé věci, ale možná se přece jenom najde nějaký neodrazený čtenář, kterému to nedá a vydá se na obchůzku kolem svého domu, jestli by se náhodou nějaká podobná a šikovná zeď nenašla?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář