Otavská vinička

Dubnové očkování do kmínku v období plné jarní mízy jsem zkoušel celkem dvakrát, ve dvou sezonách po sobě a snažil jsem se postupovat podle metodiky podrobně popsané na těchto stránkách. Avšak ani při maximální pečlivosti se mi nepodařilo, aby naštěpovaná očka do kmínku spolehlivě přirostla. Očka vždy narašila do stádia jednoho až dvou drobných lístků, pak se však rašení zastavilo, zelené lístky sice vydržely na očku několik týdnů (přibližně do poloviny července, tedy skoro tři měsíce!), ale záhy po jejich vyrašení již bylo patrné, že se jim nedostává potřebné výživy, postupně bledly, až nakonec uschly. Dřevité tkáně kmínku a očka se nespojily. Když jsem na podzim z kmínku zaschlá očka odloupl, bylo vidět, že podnož kolem očka vytvořila mohutné hojivé kalusy se snahou ránu zacelit, ovšem styčné plochy očka s podnoží zůstaly oddělené, nespojily se. Příčinu neúspěchu vidím v nízkých a kolísavých teplotách, které u nás panují v dubnu a v podstatě ještě nejméně do poloviny května, kdy často ještě udeří přízemní mrazy, což se také v daném případě vždy stalo, dokonce opakovaně. Došel jsem k názoru, že réva potřebuje ke zdárnému srůstu dřevitých tkání teplo! (Anebo jsem něco udělal blbě, ale nevím co).

Příprava oček

Vložení očka do kmínku

Očka sice narašila, ale ... neujala se