Otavská vinička

Tuhle metodu letního štěpování révy považuji za velice zajímavou a možná i velmi perspektivní. Její výhodou je to, že dřevitý štěp je vložen a uschován do bylinné podnože, přičemž po ovázání vyčnívá na vnějším povrchu pouze samotné očko. Vše ostatní je uschováno a permanentně napájeno vláhou bylinné podnože. Proto nehrozí takové riziko vyschnutí štěpu, jako při roubování.

Dřevitá očka odebíráme z nenarašených řízků, které jsme si uchovali v chladu. Očka  vyřízneme  přibližně z jedné třetiny až poloviny tloušťky řízku, měkkou zdřevnatělou dužinu se doporučuje z vnitřku vyškrabat a odstranit. Celková délka dřevitého štěpu s očkem je asi 30 ÷ 40 mm. Přední čelo očkového štěpu seřízneme šikmým řezem. Tvar očka i zářezu v podnoži je zřejmý z obrázku. Jedná se vlastně o očkování podle Forkertova způsobu, známého  a běžně používaného ovocnáři.

Při experimentu jsem očko vložil do letorostu těsně pod jedno z původních oček a letorost jsem  zastřihl dva listy nad naštěpovaným očkem. Myslím si, že dočasně ponechané listy vytvářejí živou asimilační plochu, táhnou mízu kolem štěpu a udržují zastřižený letorost v plné vegetační kondici.  Zálistky vyrůstající z paždí listů na letorostu je vhodné průběžně vylamovat. Jakmile je zřetelný růstový pohyb naštěpovaného očka, můžeme koncovou část letorostu nad štěpem odstranit. Touto metodou jsem zatím zkoušel štěpovat pouze jedenkrát, ale s pozitivním výsledkem. Rašení očka nastalo asi po čtrnácti dnech. Do konce sezony nový letorostík sice příliš do délky nenarostl, asi jen 20 cm a jeho dřevo proto příliš nevyzrálo, ale na začátku další sezony se těsně pod naštěpovaným očkem probudila dvě jeho podočka  a z těchto podoček začaly vyrůstat normální silné výhony, které byly plně využitelné pro další pěstování. V budoucnu hodlám úspěšnost a efektivnost této metody prověřit důkladněji.

Stav krátce po narašení očka

... a uplynutí jednoho roku