Zakořeňování řízků ve vodě
Řízkování je pěstitelská metoda, vhodná k vegetativnímu rozmnožování révy. Postupným zkoušením několika způsobů řízkování jsem doklopýtal k názoru, že téměř nejjednodušší a zároveň vysoce spolehlivé je zakořenění řízků ve vodě. Ve vodě dokážou zakořenit i obtížněji kořenící odrůdy. Díky své jednoduchosti a materiální nenáročnosti je tato metoda vhodná pro amatérské malopěstitelské podmínky.
Odběr řízků
Odběr řízků z révového keře je vhodné provádět v termínu na začátku zimy, po přirozeném odlistění keřů, avšak ještě před příchodem prvých silných mrazů, než teploty poklesnou pod -15°C a riziko vymrznutí pupenů či dřevitých rostlinných tkání naroste. Měsíc prosinec a předvánoční čas bývá vhodným obdobím. Řízky se řežou jen z dobře vyzrálých, zdřevnatělých výhonů, nejlépe jednoletých, což jsou ty, které vyrostly v právě ukončeném vegetačním období. Takovým výhonům se mezi vinaři říká réví. Je však možno použít i výhony dvouleté. Koncové části výhonů nejsou pro odběr řízků vhodné, neboť bývají nedostatečně vyzrálé. Nevyzrálé řízky špatně přezimují, na keřích postupně vysychají, jejich očka neraší a při zimním uskladnění ve vlhku u nich dochází k zaplísnění. Proto pro řízky využívám jen přibližně 2/3 délky révových výhonů. Řízek by měl být pokud možno rovný, na řezu světlezelený, očištěný od úponků a měl by mít alespoň dvě očka, ideální je však tří a více-očkový řízek o délce přibližně 30 (÷ 40) cm.
Uskladnění nařezaných řízků, studená stratifikace
Nařezané řízky, roztříděné podle odrůd, vkládám do plastové perforované bedny a zasypávám je vlhkým až téměř mokrým říčním pískem. Bednu s řízky ukládám do nevytápěné místnosti, v níž v průběhu zimy teploty kolísají přibližně od -2°C do +5°C. Takto uložené řízky bezpečně vydrží až do začátku dubna, kdy se již teplota místnosti začíná samovolně zvyšovat. (Pokud se teplota na určitou dobu zvýší k hodnotě 10°C, začínají očka řízků vykazovat známky rašení a je nejvyšší čas začít se zakořeňováním). Řízky, které prošly touto zimní studenou stratifikací, bývají na řezu sytě zelené a "štavnaté" a jsou nastartovány k urychlenému rašení z oček.
Příprava řízků před zakořeněním
S aktivní přípravou přezimujících řízků k zakořenění začínám každoročně na přelomu března/dubna. V mých podmínkách je to optimální termín pro předpěstování sazenic, které jsou připraveny ve druhé polovině května, tedy po zmrzlých, k přemístění do přirozeného venkovního prostředí. Vlastní příprava řízků začíná jejich vyjmutím z pískového zásypu, očištěním od nalepeného písku a opláchnutím ve studené vodě. Zejména řízky z cizích neověřených zdrojů, doporučuji ošetřit proti roztočům, kteří by mohli významně škodit na rašících výhoncích. K tomuto účelu používám krátkou koupel v roztoku Sulky s koncentrací 5%.
Při vlastní přípravě řízek pomocí ostrého nože seříznu mírně šikmým řezem přibližně 1 cm pod spodním kolínkem. Rovněž vyslepím očko na spodním kolínku, na vrcholové části řízku ponechávám maximálně dvě očka, zbývající rovněž vyslepím.
tříočkové řízky
úprava spodního konce řízků
Takto připravený řízek se ve svislé poloze umístí do nádoby s čistou vodou tak, aby byl jeho spodní konec ponořen a hladina vody sahala přibližně 2 cm nad spodní kolínko.
Průběh zakořenění řízků
Řízky v nádobě s vodou umísťuji do vytápěné místnosti s teplotou nad 20°C, ideální je teplota kolem 25°C. V této fázi moje pořádkumilovná manželka nebývá zrovna nadšená, protože řízky ilegálně propašuji do bytu a šoupnu nahoru na skříň. U stropu místnosti totiž bývá nejtepleji. Poté chodím na pravidelné kontroly a netrpělivě sleduji, jak to raší. Občas je nutné doplnit vodu, ale jednou za několik dnů také řízky opatrně z nádoby vyjmout a očistit jejich potopené konce od tvořícího se mikrobiálního slizovitého povlaku. Na ovlhčené neponořené části rostlin se často tvoří nežádoucí plíseň. Takové řízky opláchnu tekoucí vodou, případně otřu molitanovou houbičkou. Je vhodné vymýt i nádobu a vyměnit vodu za čistou. Někteří kolegové zakořeňují řízky ve slabém roztoku hypermanganu světle růžové barvy, čímž se tvorba slizovitých povlaků dočasně omezí.
Přibližně za 1÷3 dny po umístění do vody již začne většina zdravých pupenů vykazovat prvé známky rašení. Pupeny se postupně nalijí, puknou a začne z nich vyrůstat nový letorostík, který v prvé fázi vypadá jako ochmýřený včelí zadeček.
očko puklo
očka raší - fáze "včelí zadeček"
Přibližně od čtvrtého až pátého dne už z většiny rozvitých pupenů začínají vykukovat špičky zelených lístků.
už to pěkně raší 
Jakmile výhonky s lístečky narostou do délky několika cm (přibližně od 10-tého dne), je potřebné kořenící řízky přemístit na světlo, například na okenní parapet. Jinak by se internodia (mezilistové části) letorostů začala neúměrně vytahovat do délky a lístky by narostly bledé a neduživé. Na druhou stranu je potřeba rostlinky chránit před přímým poledním sluncem, které by je mohlo za okenním sklem spálit. Zárodky okvětí, které se na zelených výhoncích někdy začnou vytvářet a vypadají jako miniaturní hrozínky, je nutné opatrně odštípnout, jinak by kořenící řízek vynakládal zbytečně mnoho svých energetických zásob do tvorby květů, které by stejně neměly šanci se plně rozvinout a později by samovolně zaschly.
malé sklovité kuličky na zeleném výhonku jsou "výpotky", jde o přirozený jev
Prvé příznaky zakořenění řízků se začnou projevovat přibližně po čtrnácti dnech až třech týdnech, u obtížněji kořenících odrůd však ještě později. Na obvodu seříznutého spodního konce řízku se začnou zřetelně objevovat bílé zárodky tvořícího se kořenového kalusu. Zatopená povrchová část řízku včetně kolínka podélně praská a v prasklinách se objevují bílé zárodky prvých kořínků. Přibližně za další týden se již bílé kořínky začínají plazit po dně nádobky.
... a máme tady už i kořínky ! 
Přesazení do substrátu a venkovní výsadba
Pozor - mladé bílé kořínky jsou velmi křehké a snadno se lámou. Jakmile kořínky dosáhnou délky několika centimetrů, přibližně tří až pěti, opatrně je přesazuji do nádob s vlhkým výsevním substrátem, kde je nechám dostatečně prokořenit. Jako nádoby používám obyčejné PET lahve s odřezaným vrškem. Mírně vlhký substrát pod sazenicí silněji udusám, pak na něj vložím sazenici a její křehké kořínky opatrně substrátem zasypu. Při prvém zalití se substrát silněji slehne a posuvem sazenice v nádobě by mohlo dojít k odlomení kořínků, proto je lepší prvé zalití provést nikoli klasickým způsobem na svrchní plochu zeminy, ale šetrněji postupným ponořením PETky do kbelíku s vodou, kdy se voda nasaje do nádoby odtokovým drenážním otvorem. Slehnutí a zatěžkání kořínků pak probíhá opačně odspoda nahoru.
Substrát si připravuji smícháním kvalitnější prosáté ornice, kompostovky, rašeliny, říčního písku a perlitu (v přibližném poměru 3:1:1:1:1). Kupovaným substrátům příliš nedůvěřuji, mohou obsahovat nežádoucí přísady, například hnojiva v příliš vysokých koncentracích. Postupně sazenice otužuji a připravuji na běžné venkovní podmínky. Podle stupně vývoje jednotlivých sazenic nádoby s kořenícími rostlinkami vynáším ven. V případě silnějšího ochlazení, zejména při hrozbě nočních mrazíků je ale schovám zpět do domu. Stále platí, že réva má ráda teplo a roste tím více, čím je tepleji. Teploty nad 20°C jsou požehnáním. Mladé listy sazenic, které vyrostly v interiéru při silném deficitu přirozeného světla, jsou velmi citlivé na spálení sluníčkem. Proto zakořeněné sazenice, které vynáším ven, nejprve umisťuji do stínu a teprve až po vyvinutí několika nových venkovních listů je postupně přemisťuji na plně osluněná stanoviště.
Zcela vyvinuté, silné a bohatě prokořeněné sazenice mohu vysazovat do půdy přibližně od poloviny června, když už u nás bývá relativně stabilní teplé počasí, bez výraznějších výkyvů. PETkový obal lze snadno rozříznout špičkou ostrého nože, dobře se k tomu hodí nože zalamovací. Je vhodné nejprve oddělit dno a pak podélně rozříznout plastový váleček. S nožem pracujme obezřetně, abychom nepřeřezali kořínky narostlé těsně u stěn. Z rozříznuté PETky je pak možno pohodlně vyjmout sazenici s neporušeným prokořeněným balem a zasadit ji na do půdy na konečné stanoviště, aniž by se hliněný váleček s prorostlými kořínky rozpadl. Sazenice tak může nerušeně pokračovat ve svém vývoji.
FOTO: sazenice připravené k venkovní výsadbě a jejich kořínky
