Běloje čudo
Slovensky "čudný" znamená divný, "čudo" by tedy mohlo znamenat podivnost, významově asi něco ve smyslu "překvapující blbosti", což by nebyl úplně ideální název pro jakýkoli ovocný druh, natož pro révu. A tak jsem ze zvědavosti zapátral na internetu, cožepak ono tajemné slůvko může znamenat v ruštině. A zjistil jsem, že rusky чудо znamená zázrak! Takže se jedná o ‘Bílý zázrak’ a to je už mnohem sympatičtější název.
Hm, ten zázrak v názvu má u této odrůdy něco do sebe, protože u mě se tato odrůda tak trochu jako "zázrak" (nebo přízrak?) projevuje. Mám ji vysazenou od roku 2010. Protože má být velmi raná, umístil jsem si ji na zahradu k domu, abychom měli v dosahu a brzkém termínu pěkné veliké hrozny. Jenže toto místo je právě oním místem, které bývá nejvíc sužováno jarními mrazíky. A Bílý zázrak od nich dostával pořádně na frak. Opakovaně mi krátce po vyrašení vymrzl a vždy začínal ze záložních pupenů. A protože se to opakovalo každoročně a někdy i dvakrát, rašil vždy znovu z paty keře. Nebyl jsem schopen na něm zapěstovat kmínek. Už jsem se s ním poněkolikáté loučil, vypadalo to, že má toho mrazivého strádání plné kecky, že nevyraší a odejde do věčných lovišť, ale on se po určité době vždy vzpamatoval a statečně začal znovu. Naštěstí vždy vyrazil dosti vitálně, takže každoročně se mu povedlo jeden dlouhý, několikametrový šlahoun vytvořit. Tento příběh se jako na kafemlýnku opakoval každý rok: na jaře keř normálně vyrašil, následovaly noční teplotní výlety pod nulu, zelené letorosty zmrzly a s nimi vymrzl i z loňska připravený tažňo-kmínek. Pak to dlouho vypadalo na totální exitus, ale zhruba na přelomu června a července se to jaksi zázračně probudilo a vše začalo znovu od paty. Přes léto pak narostl dlouhý tlustý šlahoun, … a takto pořád dokola. Takže jsem za prvých dlouhých pět let neviděl pořádný hrozen, jen pár kuliček, které ani nestihly dozrát.
Až na jaře roku 2015 jsem trapný rituál tragických úmrtí a zázračných znovuvzkříšení přerušil tím, že jsem při hrozbě nočních jarních mrazů začal provádět mohutné bojové manévry za použití velkých zakrývacích plachet a elektrického přímotopu. A tak jsem se zaslouženě dočkal i prvých hroznů Bílého zázraku!
…
Udávaná ranost této odrůdy se u mne vůbec nepotvrzuje, protože ani v polovině září hrozny ještě k jídlu moc nejsou, neboť chybí cukry. Ani po dozrání se však žádný chuťový zázrak nekoná, protože dužina i celkový charakter rozkousnuté bobule bych ohodnotil stručně jako "měkkotina". Možná je to tím, že závěrečná fáze dozrávání spadá už do období, které je u nás už na sluníčko skoupé a kdy bývá takové to podzimní vlezavé mokré chladno, kdy se člověku při vzpomínkách na nedávné léto nechce ani vylézat z baráku. Bobule v hroznu bývají velikostně nevyrovnané. Plodnost odrůdy je ale velmi slušná, možná budu muset začít redukovat počet hroznů a pokusit se tím posunout termín dozrání o kousek blíže k létu. Ještě jedna zajímavost – Beloje čudo je schopno vytvářet pěkné hrozny i ze spících pupenů ve starém dřevě.
Tož Bílý zázraku, v příštích letech se ještě trochu více vynasnaž, aby ses svým chvalozpěvným názvem mohl honosit zaslouženě!
(aktualizace 10/17)
Fotografie
