Otavská vinička

Asi každý člověk, který pěstuje révu, už slyšel něco o révokazu. Je to jakási miniaturní mšice, která se přibližně v polovině 19. století tajně připlavila z USA do Evropy v podpalubí jisté obchodní lodi, zakousnutá do importovaných sazeniček americké révy. A tady u nás, na druhém břehu Atlantiku, našla výborné podmínky pro své další živobytí. Nenápadně přelezla na naši evropskou révu, opatrně okoštovala její  mízu a s pochvalným "ňam" z ní začala jako malý upírek intenzivně sát.  Navíc tahle americká adaptabilní mšice záhy zjistila, že na rozdíl od révy z východního pobřeží Ameriky, kde pro ni byla poživatelná jen šťáva z listů, u nás Evropě jsou velmi chutné i kořeny a tak zalezla pod zem a pustila se i do nich. S nebývalým apetitem.  Chudinka naše evropská réva na nic takového nebyla připravena a tak začala chřadnout, na kořenech se jí pod náporem tisíců nenasytných sosáčků a vypouštěných živočišných toxinů začaly tvořit ošklivé nádory a nekrotizující rány. Její kořeny postupně přestaly plnit svou funkci a ona pozvolna uschla.

Na jihu Francie tenkrát nenadále a z neznámého důvodu začaly vymírat rozsáhlé plochy vinic. Zkáza se šířila nezadržitelně dál a dál, jako lavina, z původního ohniska do dalších vinařských oblastí a zemí. Vinaři rázem přišli o svá tradiční a po staletí rozvíjená živobytí. Trvalo dlouho, než byla zjištěna pravá příčina problému. A ještě déle trvalo, než vinaři našli proti zákeřnému parazitovi účinnou obranu. Ztratili mnoho času šarlatánskými ozdravovacími pokusy. Tím pravým a jedině zaručeně účinným prostředkem se tenkrát stalo … roubování ušlechtilých odrůd evropské révy na podnože, vypěstované z původních odrůd amerických. Tedy těch, jejichž kořeny mšici tolik nechutnaly, a pokud přece jenom ano, tak byly vůči záškodnické práci parazita na svých kořenech za uplynulé miliony let dávno přivyklé a imunní.  Prostě jim to mšičí vysávání zas až tolik nevadilo. Tímto objevem začala nová obrozenecká éra  v pěstování révy. Všechny evropské rostliny musely dostat americké kořeny, aby mohly žít dál. Mšička révokaz sice pod zemí zůstala, ale přestala být králem situace.

Toto vše se zhruba tak nějak událo přibližně před více než stoletím. Byla to ještě doba koňských povozů,  ale už i doba páry a prvých pokusů člověka vzlétnout do vzduchu, nikoli už jen v pasivním zavěšení pod balónem či vzducholodí. Od této muzeální  doby našich prapředků uběhlo mnoho let. Nyní už žijeme našem v moderním a hektickém  století jednadvacátém, máme v garážích svá rychlá auta, v kapse inteligentní mobilní telefony a v nočním stolku antikoncepční pilulky a Viagru. Někam jsme se posunuli, troufám si tvrdit, že hodně daleko a ve všem. Krom jiných oborů se kupředu posunul i farmaceutický a chemický průmysl. Existují účinné léky a léčebné preparáty na všemožné nemoci, sužující nejenom nás, lidi, ale i kulturní plodiny, které pro sebe musíme pěstovat a využívat k obživě. Dokážeme je ochránit před nemocemi a škůdci, proti kterým se ony samy ochránit nedokážou.  (Nedokážou to, protože my moudří lidé - Homo sapiens, jsme jim nové a neznámé nemoci a škůdce opatřili importem z jiných kontinentů v rámci své úporné snahy globálně ovládnout svět, protože my jej umíme řídit lépe a efektivněji než příroda sama). Jenže hrozby od révokaza jsme se za těch sto let zbavit nedokázali. Je tady s námi stále a my stále, úplně stejně jako před sto lety roubujeme na americké podnože. Od té dřevní doby nenastal žádný pokrok, žádný posun v ovládnutí přírody, jako by se kolem révokaze zastavil čas. Proč?

Rád bych se zeptal, ale nevím koho a kde, proč zatím neexistuje (oficiálně) uznaný chemický nebo biochemický prostředek, který by po aplikaci na postižený keř révokaze v té jeho nejnebezpečnější, tj. kořenové formě zahubil. Vždyť révokaz je savý hmyz, který sáním přijímá tekutiny z rostlinných cév. Běžně existují pesticidní postřiky - insekticidy proti nejrůznějšímu škodlivému hmyzu s účinkem  kontaktním, požerovým, ale i s účinkem systémovým. Princip systémového účinku tkví v tom, že účinná látka přejde z povrchu do nitrocévního systému rostliny, je rozváděna do všech jejích částí a škůdce ji vstřebá při sání rostlinných tekutin. Prostředky na stejném principu se používají k likvidaci mnoha živočišných škůdců na zemědělských plodinách.  Tak proč některý z chemických gigantů už nevyvinul a neuvedl na trh systémový insekticid, účinný speciálně proti révokazu na kořenech? Proč musejí vinaři, kteří to se svým pěstováním myslí vážně, kupovat stupidně roubované sazenice?  Že by "roubovací vinařská lobby" byla tak silná a dokázala tak důsledně zašlapávat do země všechny snahy o nalezení účinnému prostředku proti révokazu? Tomu se mi věřit nechce, jinou odpověď na toto otázku ale bohužel nenalézám. Jedno je jisté, pokud by se roubovat nemuselo, trh by se rychle vymknul současné kontrole (úřednické i komerční) a peníze by odtekly jinam, než jsou nyní. Dobře tedy, oficiální přípravek proti kořenové mšičce na začátku 21. století sice nemáme, vinařství ale funguje a rozvíjí se, takže se s tím dá žít.

Když révokazová kalamita začátkem minulého století postupně dorazila až k nám, zjistilo se, že révokaz u nás na rozdíl od jižněji položených a tradičních vinařských oblastí plošně  nezničil všechny vinařské výsadby, ale jen některé. Nejsilněji si zařádil hlavně v nejteplejších oblastech  Jižní Moravy, tedy na Znojemsku a v oblasti Velkopavlovické. Ale na Bzenecku se prý příliš nerozšířil.  Rovněž jeho rozšíření v České vinařské oblasti (Litoměřicko, Mělnicko) bylo spíše jen nahodilé a lokální. Bohužel, objektivní  informace o této situaci a intenzitě zasažení jednotlivých oblastí jsou pro laiky obtížně dohledatelné. Nicméně i z těchto mála informací lze odvodit a v literatuře se to i občas zmiňuje, že Česko (fuj to je název, kdo tohle vymyslel, nebyla by lepší Čechie?) je pro rozšíření révokaza klimaticky hraniční oblastí. Rovněž mu existenčně nevyhovují  lehké písčité půdy (Bzenecko). Mnozí amatérští pěstitelé, včetně mě, si z toho odvodili a usoudili, že hrozba od révokaze je v mimovinařských oblastech naší republiky malá až nicotná. Prostě by mu tady už byla zima a nepřežil by zde. A tak si doma do svých zahrad a vinohrádků v dobré víře vysazujeme neroubované sazenice evropských odrůd i jejich kříženců na vlastních pravých kořenech a na révokaze příliš, anebo spíš vůbec nemyslíme. Trochu mi to připomíná paralelu třeba s AIDS … nebezpečí je až za dveřmi, tudíž neexistuje.

Jenže … kde je napsáno a "úředně zaprotokolováno", že by mu u nás opravdu byla zima? Vždyť není zima jako zima a dvě poslední zimy (2013/14 a 2014/15) snad ani nebyly zimami, byly spíše podzimem, který plouživě přešel do jara. Přemýšlím, co se například stane, když si vedle zdravé pravokořenné révy vysadíme nově zakoupenou kontejnerovanou roubovanou sazenici, pořízenou v nějakém zahradnictví nebo "bau" ... máme jistotu, že jsou její kořeny "révokazo-free"? Myslím, že nemáme, zejména pokud sazenice pochází od neznámého velkoproducenta. A kde máme jistotu, že si vajíčka révokaze nemůžeme domů dovléci přilepená na řízcích, ušmiknutých z keře u nějakého kamaráda? Vždyť  zejména hybridní odrůdy, vzniklé křížením evropské révy s americkou, pěstované s oblibou hlavně pro svou odolnost proti houbovým chorobám, mívají listy často poseté hálkami listové formy révokaze. Cožepak dokáže takováto nenápadně zamořená sazenička, vysazená  do našeho vinohrádku vedle pravokořenných evropanek zapříčinit, těžko domýšlet. Hodně otazníků.

A zkusme v úvaze zajít ještě kousek dál. Může se stát, že při pravidelné prohlídce svých vinných keřů jednoho dne objevíme list, či několik listů, na jejichž spodní straně vyčnívají takové zvláštní bradavičky.  Úplně jiné než ty, které dokáže vytvořit známý roztoč vlnovník. Jsou to bradavičnaté hálky typické pro napadení listů révokazem.

Ha, takže máme révokaze doma! Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo. Co teď? Když je révokaz jen na listech, primární ohrožení životních funkcí rostliny sice nehrozí, navíc proti listové formě révokaze jsou účinné insekticidní prostředky, používané proti savému a žravému hmyzu, například Confidor, Warrant, Neem Azal.  Stačí si je zakoupit, či někde sehnat a provést jejich aplikaci dle návodu. Dobře, ale proč je jejich použití oficiálně omezeno jen pro podnožové vinice? A kdopak nám zaručí, že když máme zjištěn výskyt révokaze na nadzemní části rostliny, tak že ho nemáme už i v jejích kořenech? A jak je to vlastně s jeho vývojovou přeměnou nadzemní formy na kořenovou? Další pořádný "révokazí"otazník!

V literatuře bývá uváděno a občas i názorně graficky vyobrazeno, jakýmižeto  všemožnými vývojovými fázemi révokaz prochází, jak se postupně mění jeho vývojová stádia z vajíčka na nymfu, dospělce, létajícího dospělce, atd. …, například ZDE. No jo, to je všechno pěkné. V žádné literatuře jsem však dosud nenalezl upokojivou odpověď na otázku nejdůležitější pro nás, vinaře: jak vlastně probíhá přeměna nadzemní listové formy tohoto živočicha na formu podzemní na evropské révě, konkrétně jaké podmínky musí být splněny, aby tato přeměna zdárně proběhla? A jaké překážky dokážou tento proces účinně přerušit? Nechápu, proč to už dávno někdo někam nenapsal a nepokusil se nám to po-lo-pa-tě vysvětlit. Například zda pro úplné vyléčení napadených keřů postačí brzy z jara, tedy ihned po objevení listových hálek, zlikvidovat listovou formu parazita? Copak jsou tyto informace tajné? Kdyby to totiž nějaký vinařský odborník nám nevzdělaným amatérům vysvětlil, věděli bychom přesně, co je nebezpečné, kdy se co děje a tudíž kdy neefektivněji zasáhnout. Bohužel, namísto podání těchto pro praxi zásadních instrukcí, téměř všichni autoři článků, pojednávajících o révokazu, jen povrchně memorují a jeden od druhého dokola opisují a kopírují notoricky známé a v podstatě nic neříkající popisné informace s obrázky.

Takže suma sumárum, nezodpovězených otazníků kolem révokaza je docela hodně. Když náhodou na dané téma zabrousím s některým z mých vinařských přátel, zjišťuji, že o révokazu prakticky nevíme nikdo nic, dokonce asi ještě méně, než znali a museli znát naši předkové. Tušíme snad jen to, že je velmi nebezpečný, víme, že by se měly vysazovat pouze roubované sazenice (= 1000krát omílané klišé) a že u nás, kteří pěstujeme v chladných nevinařských oblastech by se teoreticky rozšířit neměl. A to je, myslím, vzhledem ke škodám, jaké révokaz dokázal před časem napáchat, proklatě málo. Vůbec netuším, co bych třeba dělal, kdyby mi nenadále začaly churavět a pozvolna usychat vysazené rostliny. Začít podomácku experimentovat s různými neověřenými chemickými postřiky? Nebo keře rovnou vykopat, přesně tak, jako to museli udělat předci před stopadesáti lety? No nic, riziko s výsadbou pravokořenných odrůd jsem si rozhodl sám. Takže dál sedím na tikající bombě. Sedím, nervózně poposedávám a rád bych to zlověstné tikání nějak zastavil. Zatím to řeším nasazením protihlukových sluchátek.